by Yama

Kabuki TPB Volume 1 - 7

Jak už k podzimu sběr patří, začala jsem postupně dávat dohromady sérii Kabuki. Nezačla jsem tuto sérii číst, dokud se mi na poličce nesešlo všech sedm knih, což bylo poměrně rychle, ale pak začaly zkoušky a Kabuki smutně čekala až do olympiády. Poté vypukl třídenní maratón a byla jsem na sebe opravdu tvrdá. Žádné rozbalování dopředu, žádné očichávání dílů napřeskáčku, ale hezky jeden po druhém.

První kniha "Circle Of Blood" je normální černobílý comics a při zběžném prolistování vás nic zvláštního do očí neuhodí. Do příběhu se díky prologu dostanete snadno. Představí se hlavní postavy, seznámíte se s prostředím a pak už jen čekáte na akci, která přijde brzy a není jí málo.

Hlavní hrdinka Kabuki vyrůstá v "orwellovské" vizi Japonska, vychovávána starým generálem. Půlku série si myslíte, že je to její otec, ale vše se ukáže trochu jinak. S Kabuki je totiž vždycky všechno trochu jinak. Poté, co jí v devíti letech málem zabil její skutečný otec a zjizvil jí tvář, přestal starý generál vychovávat Kabuki jako malou dámu a udělal jediné, co uměl. Kabuki tak začal tvrdý vojenský výcvik a postupně se z ní stal nejlepší zabiják a hlavní postava organizace Noh. Ta má za úkol udržovat rovnováhu mezi politiky a podsvětím. Když se začne jedno nebo druhé moc rozmáhat, Noh zasáhne a patřičné osoby eliminuje.

Organizace Noh je vlastně mediální gigant, který vedle Kabuki zaměstnává dalších sedm zabijáků. Všechno jsou to ženy a každá má svou tajnou identitu a masku. Na veřejnosti je každá z nich prezentována jako televizní postava. Kabuki vystupuje jako hlavní tvář a hlas, jako malá sestra.

V první knize se Kabuki vypořádá se svým otcem, čímž se roztočí velký konspirační příběh, který zabere většinu zbylých knih. Za nejlepší z nich považuji "Skin Deep" a "Metamorphosis", které se odehrávají v nápravném zařízení (blázinci) pro speciální agenty. Tady se autoru Davidu Mackovi povedla úžasná přehlídka typů psychopatů a géniů, včetně myšlení samotné Kabuki. Vyprávět příběh dál mi přijde vysloveně škoda a doporučuji vám ho přečíst.

Série Kabuki začala původně vznikat jako diplomová práce Davida Macka, který vystudoval grafický design. První série vyšla v roce 1994 u Caliber Press, knižně v roce 1996, pak se Kabuki ujalo nakladatelství Image Comics a momentálně poslední sedmá kniha vyšla v nakladatelství Marvel. Pro přehled: tři ze sedmi knih jsou běžným černobílým comicsem, dvě jsou celé vytvořené kolážemi (tady si představte něco ve stylu deníkových stránek v comicsu SE7EN, ale o dost komplikovanější) a dvě jsou barevný comics (vizuálně připomínající Sandmanovskou sérii).

Davida Macka zajímá nejen comics a grafika, ale i literatura, symbolika, mytologie a do jisté míry fyzika a matematika. Všechna tato témata se do knih promítají a vzniká tak něco, co lze nazvat sbírkou citátů a filozofických úvah, včetně odkazů na jiná comicsová díla.

Mack je považován za výborného vypravěče, který umí pracovat s několika rovinami příběhu. To můžu jen potvrdit, protože při čtení Kabuki jsem nevěděla, jestli ho srovnávat s Alanem Moorem nebo Neilem Gaimanem. Viditelně se nechal inspirovat oběma a ještě dalšími autory a povedlo se mu to.

Kabuki je ve výsledku strašně poetický a intelektuální comics, bez ohledu na to, kolik tam je mrtvol, tetování, motorek a gangů. Navíc je hodně vážný. Jediná scéna, která nutí k úsměvu je, když si jeden z chovanců v blázinci tajně vymění své skleněné oko za to, které místnímu zřízenci omylem vypadlo.

Aby zazněla i trocha kritiky, tak je pravda, že některé myšlenkové konstrukce jsou kostrbaté a občas to vypadá, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Místy pak dochází ke slovnímu průjmu, kdy chce Mack říct úplně všechno a nenechá člověka vydechnout nebo si něco domyslet. Přitom by občas stačilo jen naznačit.

Další spornou věcí je časté používání vzpomínek a snů, které tempo umí zpomalit, ale někdy i zabít. Málokdy si člověk u comicsu připadá, že se dívá na telenovelu. Když Kabuki vypráví o svém dětství, tak ho vypráví celé a v každé knize dvakrát. Tady by stačilo odkázat na předchozí knihy a vyprávění přeskočit. Na druhou stranu umí Mack hezky použít jednu stránku vícekrát, a vždy jí dát nový kontext a rozměr.

Kabuki byla přeložená do sedmi jazyků a rozhodně bychom si jí zasloužili i v češtině, přestože překlad by byl určitě oříšek, jak po stránce jazykové, kdy Mack často používá básně, tak i po stránce grafické u kolážových a barevných knih.

Kabuki je postmoderní comics, který dokáže spojit celou populární kulturu, jednotlivé obory a myšlenky autorů: Williama Gibsona, Einsteina, Picassa, McLuhana, Palahniuka a dalších do jednoho celku. Jediné, co v Kabuki chybí, je Schrödingerova kočka.

Více informací o autorovi i comicsu naleznete na www.davidmack.net